Ve světě motocyklových závodníků nesmí chybět ani zvučné jméno Kenny Roberts. Americký rodák v dětství miloval koně, ve dvanácti letech ale přesedlal na motocykl a závod jej uchvátil natolik, že se rozhodl pro profesionální dráhu jezdce. Úplně první motorku si postavil sám z rámu kola a sekačky. První opravdová mašina, na které seděl, byla tátou koupená Tohatsu, tu později vyměnil za silnější Hondu.
Kenny Roberts se narodil 31. prosince 1951, v roce 1968 se začala naplno psát jeho kariéra závodníka. V tomto roce si ho totiž všiml hledač talentů pro Suzuki, což ale znamenalo zásadní rozhodnutí – vykašlat se na školu, odejít rok před maturitou ze školy a věnovat se závodění nebo dodělat školu a teprve potom začít budovat formu. Vybral si ale cestu závodění, a tak den po svých osmnáctých narozeninách usedl poprvé jako profesionál na startovací čáru v San Francisku a závod dokončil na čtvrtém místě. Talent se Kennymu upřít nedal, potřeboval se ale posunout a chyběl mu sponzor. V roce 1971 ho odmítla americká společnost Triumph, úspěšný byl až u Yamahy, kterou reprezentoval na mistrovství A.M.A. Grand National Chamionship.
Na jeho úspěchu má bezesporu podíl i změna jízdního stylu. Inspiroval se Finem Jarno Saarinenem, který uměl tahat koleno po asfaltu. Po smrti tohoto závodníka metodu Kenny ještě vylepšil a stal se tak průkopníkem kluzné techniky v motocyklových závodech. Jméno amerického závodníka nejvíce rezonuje ve spojení s lety 1978 až 1980. Dostal nabídku na účast seriálu motocyklového mistrovství světa, kterou jak později přiznal, nebral příliš vážně. Zároveň ale chtěl ukázat, co všechno umí. O jeho účasti pochybovali i odborníci, kteří byli přesvědčeni, že bude Kennymu trvat minimálně jeden rok, než se adaptuje na evropské okruhy. V roce 1978 se stal prvním Američanem, který vyhrál mistrovství světa v GP v kategorii do 500 ccm.
Ani Kennymu se nevyhnuly pády a úrazy, kvůli nimž byl na nějakou dobu mimo hru. Vždy se ale vrátil ve velkém stylu, důkazem toho je například jeho legendární show 70. let s Barrym Sheenem, kdy je dělily ve finiši pouhé 0,03 sekundy. Kenny Roberts obhájil titul mistra celkem třikrát, na konci roku 1983 oznámil konec své závodní kariéry, z prostředí Grand Prix ale neodešel. Založil si vlastní tým, sponzoroval velmi dobré a úspěšné jezdce a podílel se dokonce na výrobě motorky Modenas KR3. V jeho šlépějích pokračuje i jeho syn, který rovněž vyhrál titul šampiona ve třídě do 500 ccm a má své čestné místo v síni slávy F.I.M. MotoGP hned vedle svého otce, trojnásobného mistra.
