Celým jménem Eddie Ray Lawson se narodil 11. března 1958 v Uplandu v Kalifornii a stejně jako jiní jezdci i on trénoval své dovednosti za řídítky na přírodních tratích v Jižní Karolíně. Přísný dohled otce a dědečka z něj už ve 12 letech udělali jezdce připraveného na své první závody. Tehdy se závody jely v Coroně a Ascotu a jak jezdec po letech přiznal, nevedl si příliš dobře, jezdil pomalu a obezřetně, což mu vysloužilo přezdívku „Steady Eddie“. Naštěstí se brzy sžil se svým strojem a už pár let později patřil mezi jednoho z nejrychlejších mladých amatérů v Jižní Karolíně.
Dědeček na něj byl velmi pyšný a pořídil mu 50cc Italjet, se kterým se začal soustředit na silniční závody. V roce 1979 získal druhé místo na americkém národním šampionátu AMA 250cc Road Racing a obdržel nabídku od týmu Kawasaki. O jeho talentu nebylo pochyb, což ostatně potvrdil i v druhém závodě série AMA Superbike. I tady si držel své konzistentní výsledky a díky stejnému výkonu skončil při prvním závodu na okruhu Talladega jako druhý, ve stejné sezóně další tři závody ale vyhrál.
Rok 1983 byl pro Eddieho zlomový. Přijal totiž nabídku od týmu Marlboro Agostini Yamaha a začal bojovat o nejlepší výsledky ve světovém šampionátu silničních motocyklů v královské kubatuře. Na nové okruhy si rychle zvykl a předvedl ostatním jezdcům, že v něm mají jistého soupeře. Nedlouho na to slavil úspěch i tady: tři bronzové příčky a jednou dokonce druhé místo. O rok později vstoupil Eddie Lawson do sezóny, která měla úvodní závod v jihoafrické Kyalami. Úřadujícím šampionem a jasným favoritem byl tehdy Freddie Spencer, ale Eddie si dojel pro své první vítězství. V následujících pěti podnicích byl dvakrát zlatý a třikrát skončil na stříbrném místě. V letech 1986 a 1988 se stal opět pětistovkovým šampionem. Ve velkých cenách se nikdy neumístil na horším než čtvrtém místě.
Když vyhrál svůj třetí titul, cítil, že potřebuje změnu. Odešel od Yamahy a přesedlal na Hondu. Pod taktovkou této značky slavil opět titul mistra a stal se tak historicky prvním jezdcem, který vyhrál dva šampionáty do 500 ccm po sobě, a to na dvou různých značkách. Tím zavřel pusu i kritikům, kteří tvrdili, že na jiném motocyklu, než Yamaze nebude předvádět tak dobré výsledky. Když se v roce 1990 vrátil na Yamahu, tentokrát do týmu Kennyho Robertse, měl během tréninku na okruhu Laguna Seca těžkou havárku. V rychlosti 257 kilometrů za hodinu selhaly brzdy a již se dalších pěti Velkých cen nezúčastnil.
Svou pověst si držel i po návratu. V polovině 90. let se Eddie pravidelně účastnil podniků série Indy Cars a vyzkoušel i závodní motokáry. Americká legenda známá svou konzistentností a technickou schopností žije od roku 1999 v Lake Havasu v Arizoně.
